Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem..
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje
unavenej a smutnej chirurg.. Pomalu si přisedne k zhroucenému
manželovi a tichým hlasem říká: "Dělali jsme co jsme mohli, ale
vaší paní upadla do komatu...
Manžel vytřeští voči a ptá se: "Co já ted budu dělat ??" Doktor:
"No, budete se muset o ni denně starat... každý dvě hodiny ji otáčet,
aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou,
vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí...
budete na ni muset vlídně mluvit, protože je možné, že všechno
vnímá a ona se třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se
na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let...
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se
rozklepal...
Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a říká:
"Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela.."
